Po kliknutí bílé pozadí Po kliknutí černé pozadí << Změna pozadí

Atomová balistická ponorka - Rusko

Třída TAJFUN - Projekt 941 (Akula) 

  
 Technické údaje 
 Rozměry trupu  175 x 22,8 x 11,5 metru
 Rychlost při plavbě pod vodou  27 uzlů
 Rychlost při plavbě na hladině  12 uzlů
 Výtlak ponořené ponorky  33 800 tun
 Výtlak vynořené ponorky  24 500 tun
 Maximální hloubka ponoru  400 metrů
 Torpédomety  4 x 633, 2 x 533 mm (22 torp.)
 Raketová výzbroj  20 raket
 Posádka  170 členů
 Hlídková plavba  120 dní
 Komentář 
  K neobvyklým rysům této ponorky patří šířka. Běžný poměr délky k šířce u raketových ponorek dosahuje 13:1, ale mimořádný obvod trupu ponorky tento poměr snižuje na 7:1. Zcela netypické je i řešení konstrukce trupu. Pod vnějším pláštěm jsou uložené vedle sebe dva tlakové trupy z titanu, mezi nimi je pak umístěn blok s bojovou věží a sily balistických střel. Ponorka je rozdělena na 19 sekcí včetně zpevněné sekce centrály a elektronického vybavení, která je umístěna za vertikálními šachtami atomových raket. Na rozdíl od amerických ponorek mají Tajfuni věž až za těmito šachtami. Plášť ponorky je pokryt speciálním zvuk pohlcujícím obložením. Pro lepší manévrovací schopnosti jsou vybaveny dvěma záďovými směrovými kormidly a hloubkovými kormidly usazenými za hnacími šrouby. Příďová hloubková kormidla jsou zatažitelná do trupu. Ponorka je vybavena dvěma únikovými prostory po obou stranách věže.

Ponorky jsou vybaveny dvěma periskopy, jedním pro kapitána a druhým pro všeobecné použití. Kromě periskopů je na věži umístěn i vysunovací radio sextant, radar, radiokomunikační a navigační antény. Věž i trup je konstruován tak, aby bylo možné při plavbě pod ledem led prolomit. 

Ponorky jsou vybaveny hladinovým detekčním radarem I/J, aktivním i pasivním vyhledávacím a útočným sonarem umístěným pod torpédovou sekcí, a radiovým a satelitním komunikačním systémem. Ponorky mají k dispozici dvě plovoucí anténové bóje pro příjem radiosignálu, dat a satelitních navigačních signálů při  plavbě v hloubkách a pod ledem

Ponorky vezou 20 třístupňových mezikontinentálních raket typu RSM-52 (SS-N-20) poháněných pevným palivem, které byly později vyměněny za modernější typ SS-N-24/26, protože v roce 1992 byla jedna z ponorek Tajfun těžce poškozena během testování odpálení původního typu rakety. Každá raketa nese 10 nezávisle zaměřených hlavic (MIRV), každá o síle 100kt. Dolet 84 tun těžkých raket je 8300 km s přesností zásahu 500m. Ponorky jsou dále vyzbrojeny čtyřmi 630mm torpédomety a dvěmi 533mm torpédomety se zásobou 22 protiponorkových střel a torpéd různých typů. Z torpédometů je možné vypouštět i miny. Torpédová sekce se nacházi v horní části přídě mezi oběma tlakovými trupy. 

Ponorka je poháněna dvěma přetlakovými vodními reaktory typu  OK-650 s jádrem reaktoru typu VV o výkonu 190 MWt. Ty pohánějí dvě parní trubíny a čtyři turbogenerátory. Dva 800kW diesel generátory slouží jako záložní zdroj energie. Lodní šrouby mají 7 lopatek. Hladinová rychlost ponorky se pohybuje okolo 12 uzlů, při plavbě pod hladinou 27 uzlů. Maximální hloubka ponoru je 400m.

Ponorka je schopná na moři operovat po dobu 120 dnů a pro posádku je tu v rámci možností připraveno "luxusní" prostředí včetně malé sauny a bazénu. Také strava je tu podstatně lepší než na jiných plavidlech ruského námořnictva.

Všech 6 ponorek třídy Tajfun bylo postaveno v Severodvinsku v období od března 1977  do září 1989 pod vedením hlavního konstruktéra S.N. Kovalova. Sedmá ponorka ještě nebyla dokončena.

Všech šest ponorek třídy Tajfun patří k Severní Flotile a mají základnu v Zapadnoj Litse.
 Fotografie

    

  Severní Flotila
TK-208 v činné službě od roku 1981
TK-202 v činné službě od roku 1983
TK-12 v činné službě od roku 1984
TK-13 v činné službě od roku 1985
TK-17 v činné službě od roku 1987
TK-20 v činné službě od roku 1989
 

<< zpět