| Diesel-elektrická ponorka - Rusko | |
|
Třída FOXTROT - Projekt 641 |
|
|
|
|
|
Technické údaje |
|
| Rozměry trupu | 91,3 x 7,5 x 5,1 metrů |
| Rychlost při plavbě pod vodou | 15,5 uzlů |
| Rychlost při plavbě na hladině | 16,6 uzlů |
| Výtlak ponořené ponorky | 2 500 tun |
| Výtlak vynořené ponorky | 1 950 tun |
| Operační hloubka ponoru | 250 metrů |
| Maximální hloubka ponoru | 280 metrů |
| Torpédomety | 10x533 mm |
| Topréda | 22 ks |
| Miny | 44 ks |
| Posádka | 70 členů |
| Komentář |
| Na projektu ponorek
třídy Foxtrot se začalo pracovat v roce 1953. Konstruktéři vycházeli
z konstrukcí německých ponorek, které po druhé světové válce
připadly Sovětskému Svazu. Vývoj těchto ponorek třídy Foxtrot pokračoval
až do roku 1981. První prototyp s označením 641 byl spuštěn na
vodu 28. prosince 1957 v leningradských loděnicích Sudomech. Další
modifikace, které se od původního typu lišily pohonným systémem a
elektronickou výbavou nesly označení 641L a 641K. Celkem bylo postaveno
79 ponorek této třídy, z čehož 3 byly exportovány do Číny, 7
do Indie, 6 do Libye a 2 do Polska.
Ponorky třídy Foxtrot byly schopné operovat v poměrně velkých hloubkách nepřetržitě po dobu čtyř dní. Poté se musely vynořit minimálně do hloubky 7 metrů, aby bylo možné použít snorkel a doplnit zásoby vzduchu a dobít baterie. V těchto chvílích však byla jinak celkem těžko detekovatelná ponorka snadno zjistitelná. Po 90 dnech služby na moři, což byla doba obvyklé hlídkovací plavby se ponorky podrobovaly údržbě. Ponorky byly poháněny třemi dieselmotory typu 37-D, o výkonu 6000 hp, které vyráběli elektrickou energii pro elektromotory a tři lodní šrouby. Ponorky dosahovaly rychlosti až 16 uzlů na hladině a 15 pod hladinou, akční rádius se pohyboval okolo 20 tisíc mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 380 mil při rychlosti 10 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponorek byla 250 metrů, maximální o 30 metrů větší. Foxtrot se ponořoval a vynořoval v téměř horizontální poloze, protože při náklonu větším než 30% se stával neovladatelným. Ponorky byly dále vybaveny aktivním sonarem typu MG-15 Herkules a pasivním typu MG-10 Feniks-M pracujícím na středních frekvencích a dále vyhledávacími a hladinovými radary typu Burja a Nakat. Hlavní zbraní těchto ponorek bylo torpédo. Ponorky byly vybaveny deseti 533 mm torpédomety, 6 příďovými a 4 záďovými. Na svých palubách vezly dvaadvacet torpéd typu SET-65E/SAET-60, 18 pro příďové torpédomety a 4 pro záďové torpédomety. Tato torpéda s aktivním i pasivním naváděním měla akční rádius 15 km při rychlosti 40 uzlů. Ponorky byly také schopné místo torpéd vézt až 44 námořních min, které vypouštěly z torpédometů. V pozdější době byly ponorky vyzbrojovány i torpédy s nukleární hlavicí k ničení přístavů a námořních svazů. Posádku ponorek třídy Foxtrot tvořilo 12 důstojníků, 12 poddůstojníků, politický důstojník a 50 námořníků, mezi nimiž bylo mnoho vojáků základní služby. Psychické zatížení posádky bylo sledováno a námořníci měly ročně 30 dní dovolené, z nichž 10 strávili v sanatoriu. Navíc každý námořník měl po prvním ponoru možnost se rozhodnout, jestli na ponorce zůstane nebo ne. Každý člen posádky měl během 24 hodinového dne dvě šestihodinové služby. O stravu námořníků se staralo celkem šest kuchařů a teplé jídlo se podávalo čtyřikrát denně a v sovětském námořnictvu patřila strava na ponorkách k nejlepším. Celá posádka měla na palubě ponorek třídy Foxtrot k dispozici dvě sprchy a tři toalety. Typ 641 ponorek třídy Foxtrot byl Ruským námořnictvem využíván k plnění různých misí až do roku 1994. Kolik ponorek je využíváno v námořnictvu jiných zemí není známo, ale údajně Polsko a Kuba Foxtroty stálé používá. Další ponorky, včetně typů 641K a L čeká sešrotování kromě třech plavidel, ze kterých se stala muzea a které můžete navštívit v Zeebrugge (Belgie), Londýn (Velká Británie) a Sydney (Austrálie). |
| Fotografie |