Po kliknutí bílé pozadí Po kliknutí černé pozadí << Změna pozadí
Diesel-elektrická ponorka - Sovětský Svaz/Rusko

Třída D - Děkabrist

Technické údaje

Rozměry trupu 76,6 x 6,4 x 3,64 metrů
Rychlost při plavbě na/pod vodou 15,3 / 8,7 uzlů
Akční radius při plavbě na hladině 8950 mil při 8,9 uzlech
Akční radius při plavbě pod hladinou 158 mil při 2,9 uzlech
Výtlak ponořené ponorky 1240 tun
Výtlak vynořené ponorky 940 tun
Operační hloubka ponoru 75 metrů
Maximální hloubka ponoru 90 metrů
Posádka 53 členů
Doba plavby 28 dní (pod vodou 72 hod)
Komentář

Na projektu první sovětské ponorky se začalo pracovat v lednu roku 1926. Již 19.září byly hotovy konstrukční plány a 5. března 1927 byly položeny kýly prvních třech ponorek  1. série, později přejmenovaných na třídu D podle počátečního písmena názvu první ponorky Děkabrist. Ponorky této třídy měly dobré manévrovací schopnosti a velkou údernou sílu a údajně patřily mezi nejlepší ponorky 30. let. Všechny předválečné ponorky SSSR vycházely z této úspěšné třídy.

Měly dvojitý nýtovaný trup vyrobený z vysoce kvalitní oceli, který umožňoval ponorce potopit se až do 90 metrové hloubky. Na rozdíl od předešlých typů ruských ponorek byl vnitřní tlakový trup rozdělen vodotěsnými přepážkami do sedmi sekcí spojených uzavíratelnými průlezy. V první sekci na přídi bylo instalováno šest torpédometů, trimovací nádrže a poklop nakládacího otvoru. V druhé sekci byla první sada baterií a radiocentrála, ve třetí sekci  byla druhá a třetí sada baterií, důstojnické kajuty, jídelna , kuchyň a na každé straně pod bateriovými články palivové nádrže. Ve čtvrté sekci byla centrála, vyvažovací nádrže a nádrže pro rychlé ponoření. V páté sekci byla čtvrtá sada baterií, nádrže s olejem a nad nimi kabina staršiny. V šesté sekci byly diesel motory a v sedmé elektromotory, torpédomety, trimovací nádrže a poklop nakládacího otvoru.

Pohonný systém byl tvořen z dieselmotorů, které byly pro první dvě ponorky, Děkabrist a Narodovolec, vyrobeny německou firmou MAN, ostatní ponorky této třídy byly vybaveny sovětskými  diesel-motory typu 42B6 o 425 otáčkách / min. a výkonu 1100 hp. Ponorky byly vybaveny třemi elektromotory, jedním o výkonu 500 hp a dvěma pro ekonomický chod, každý o výkonu 25 hp. Ponorky poháněly dva tří lopatkové šrouby. Velká pozornost byla věnována bateriím. Poprvé byly uloženy v hermeticky uzavíratelných oddílech s duplexním ventilačním systémem.

Všechny části hloubkových a směrových kormidel byly ovládány mechanicky a v případě poruchy mohly být ovládány i manuálně. Tímto způsobem se daly ovládat z můstku, centrály a záďové sekce. Jen zatažitelná příďová hloubková kormidla mohla být ovládána pouze z centrály.

PeriskopPonorky této třídy byly vybaveny jedním periskopem typu PZ-9, který umožňoval poloautomatické určení vzdálenosti cíle, jeho směr a rychlost. Dalším přístrojem byl od roku 1941 pasivní sonar MARS-15, určený ke zjišťování hladinových i ponořených plavidel do vzdálenosti 3 – 6 mil v pásmu 400 Hz až 4 kHz s průměrnou chybou 2°-3°. 360° obsáhnul ve 40 až 50 sekundách. Sloužil pouze k určení směru, nikoliv k odhadnutí vzdálenosti.

Hlavní zbraní ponorky byly torpéda vystřelovaná stlačeným vzduchem z šesti příďových a dvou záďových torpédometů. Pouze příďové torpédomety dovolovaly jedno znovunabití. Na počátku druhé světové války byly ponorky vyzbrojovány torpédy typu 53-38 a 53-38U s nákladem 400 kg trhaviny o rychlosti 31 až 45 uzlů. V roce 1944 dostalo námořnictvo nový typ torpéd typu 53-39 s větší náloží  a rychlostí a dále typ ET-80 na elektrický pohon. Žádný z těchto typů torpéd nebyl vybaven zařízením pro nastavení hloubky a směru plavby a bylo je tedy možné odpalovat pouze ve směru osy ponorky. Ačkoliv sověti vyvinuli torpédový řídící systém typu U0-1, nebyl nikdy kvůli své nespolehlivosti použit v praxi. Na druhou stranu byla ale sovětská torpéda spolehlivá a nebyly zde žádné větší problémy s roznětkami, včetně roznětek bezkontaktních, které odpalovaly torpéda pod kýlem plavidla a které mělo námořnictvo k dispozici po roce 1942.


Torpédo 53-38 (klikněte)

Ponorky byly dále vyzbrojeny dvěma 4 palcovými palubními kanóny umístěnými pod ochrannými štíty před a za bojovou věží. O něco později se přední kanóny začaly montovat na můstek bojové věže a zadní byly nahrazeny kulometem ráže 45 mm namontovaným také na můstek. Při generálních opravách v letech 1939 až 1941 byl přední kanón přemístěn zpět na palubu před bojovou věž.

V této třídě bylo postaveno celkem šest ponorek, z nichž D-2 Narodovolec se zachovala až do dnešních dnů a v současné době je z ní památník u námořního muzea v Petersburgu (bývalém Leningradě).

Fotografie

Dekabrist Narodovolec Narodovolec Posádka Narodovolce

schematický nákres ponorky >>>

 Ponorky
D-1 Děkabrist  Baltickij sudostroitelnyj zavod   1933
D-2 Narodovolec   Baltickij sudostroitelnyj zavod   1933
D-3   Baltickij sudostroitelnyj zavod   1933
D-4  Nikolajevskij goszavod   1941
D-5 Spartakovec  Nikolajevskij goszavod   1941
D-6 Jakobinec Nikolajevskij goszavod   1941
 

<< zpět


Zdroj informací:

Central Naval Museum (Russia), 2000
http://www.museum.navy.ru