Třída ALFA - Projekt 705, 705K (Lira)

 Technické údaje

Ponorky třídy Alfa (Projekt 705 Lira) měly být trumfem Sovětského svazu v oblasti námořního zbrojení.  Již v roce 1957 byl v Sovětském svazu dán požadavek na stavbu patnácti set tunové ponorky, schopné vyvinout rychlost okolo 40 uzlů, která by ji dovolila napadat americké letadlové lodě a námořní svazy. Trup byl navržen ze slitiny titanu, který umožňoval snížit tloušťku pláště a tím i hmotnost ponorky, její velikost a příznivě ovlivnil i rychlost. Další výhodou byla neobvyklá pevnost s možností ponořit se do hloubky 1000 a více metrů a absence magnetismu, která dovolovala uniknout detektorům magnetické anomálie, MAD, jenž byl v té době základním detekčním prostředkem protiponorkových letadel. Na konstrukci pracoval speciální tým odborníků označovaný jako SKB-143, pod vedením A.B. Petrova. Konstruktéři byly nuceni poněkud zvýšit výtlak plavidla (na 1900 tun), aby byla zajištěna přijatelná úroveň spolehlivosti při vysokých rychlostech a navrhli nahradit plné odstínění sekce reaktoru slabším štítem o nižší hmotnosti. Dalším nezvyklým návrhem byl jednoplášťový trup ponorky. 

V roce 1963 byl projekt přehodnocen a vzešla z něho ponorka o výtlaku 2300 tun s dvojnásobnou posádkou obývající šest oddílů ponorky oproti původně plánovaným třem (některé zdroje uvádějí až sedm oddílů). Jednoplášťový trup byl nahrazen klasickým dvojitým trupem a také reaktor byl plně odstíněn a nehrozilo tedy nebezpečí akumulace vysoce radioaktivního Polonia-210 v chladivu reaktoru.

Stavba prvního prototypu označovaného jako Projekt 661 začala v roce 1965 v leningradských loděnicích v Sudomechu, kde byla roku 1972 i dokončena. Prototyp byl po prvních zkušebních plavbách přestavěn a zhruba o dva roky později byla ponorka v tichosti sešrotována, protože nebyla uznána schopnou služby. Přesto se této ponorce podařilo dosáhnout rychlosti tehdy neuvěřitelných 44,7 uzlů! 

Sovětský svaz se však superrychlých ponorek nehodlal vzdát a tak byl celý projekt znovu přepracován a zjednodušen.  Sériová výroba ponorek třídy Alfa začala v polovině sedmdesátých let, označovaná jako Projekt 705 pod vedením hlavních konstruktérů M.G. Rusanova a V.A. Romina. Do roku 1983, kdy byl tento program ukončen bylo postaveno šest ponorek. Jejich výroba a provoz byly velice nákladné  a ponorky si vysloužily přezdívku "Zlatá rybka". Neuvěřitelně rychlá ponorka se schopností potopit se do rekordních hloubek, jejíž posádka byla tvořena výhradně důstojníky, však byla deklasována neustálými technickými problémy, zejména se záludným pohonným systémem. Také senzory, kterými byly ponorky vybaveny byly často poruchové a jejich obsluha velice složitá.

K vyhledávání hladinových cílů sloužil radar typu Topol MRK.50 a Buchta ESM/ECM, pro detekci kontaktů při plavbě pod hladinou byly Alfy vybaveny sonary Okean (aktivní/pasivní sonar), Jenisej (pasivní sonar), Kerč (nízko a vysoko frekvenční příďový sonar) a MG-24 Luch (sonar pro detekci min). Dále byly vybaveny zbrojním systémem Akkord a odpalovacím systémem Leningrad-705. Ke komunikačním účelům sloužily antény Vint a Tissa, satelitní komunikační systém Molnija a MG-21 Rosa pro podvodní komunikaci. Navigaci obstarával radarový systém Sož.

Vyzbrojeny byly střelami SS-N-15 (v počtu 21 kusů) nebo SS-N-16 Vodopad (v počtu 12 kusů). Z šesti 533mm torpédometů bylo možné odpalovat tropéda typu 53-65K, SET-65 nebo VA-111, který ponorka vezla 18 až 20 kusů. Namísto torpéd mohly být ponorky vyzbrojeny až 24 minami.

Poháněny byly dvěma různými typy reaktoru, chlazenými tekutým kovem (pravděpodobně směsí olova a bismutu), dvěmi parními turbínami a pětilistovými lodními šrouby. Alfy byly při vysokých rychlostech velice hlučné, a teprve při nižších rychlostech se svou hlučností dostaly na úroveň ostatních tříd sovětských útočných ponorek. Čtyři ponorky postavené v loděnicích admirality byly vybaveny reaktory typu BM-40A. Ponorky postavené v Severodvinsku (Projekt 705K) byly vybaveny reaktory OK-550. Ponorky musely být navíc vybaveny i sytémem, který chladivu zabraňoval tuhnout při odstavení reaktoru. Vzhledem k nespolehlivosti tohoto systému však nakonec bylo nutné udržovat reaktor v chodu dokonce i když byla ponorka v přístavu.

Podle dostupných informací byly čtyři ponorky z celkového počtu sedmi kusů ztraceny právě díky poruchám reaktoru. Nejméně jedna ponorka byla později vybavena tlakovodním reaktorem VM-4, použitého u Projektu 671B  a použita k testovacím účelům. Ze služby byla vyřazena v roce 1995.

Navzdory všem technickým potížím patřily Alfy k vážné hrozbě námořnictva NATO a vedly k obrovským investicím do protiponorkových zbraní. Jeho výsledkem bylo například zdokonalování amerických torpéd Mk.46 a Mk.48, které  dalo základ torpédům ADCAP plujících rychlostí 63 uzlů.

První Alfa byla z činné služby vyřazena v roce 1987, další čtyři v průběhu let 1990 až 1992.