Útočná ponorka třídy Akula (Projekt 971 Schuka) je víceúčelové bojové plavidlo, určené k ničení nepřátelských ponorek, hladinových svazů a pobřežních cílů. Jedná se o velmi sofistikované plavidlo, jehož konstrukce byla neustále vylepšována a tak podobně jako u amerických stíhacích ponorek třídy Los Angeles i v této třídě existují vylepšené modifikace. Základním typem je Projekt 971, označován jako Akula I. Po ní následovala „vylepšená Akula I.“ (Projekt 971U) a Akula II. (Projekt 971A). Podle některých zdrojů je trup ponorek typu Akula II. o 3,7 metru delší než u předešlých modifikací z důvodu umístění modernějšího a tiššího pohonného systému. 

Ke stavbě ponorek třídy Akula s trupem z nízkomagnetické oceli a s charakteristicky vysokým záďovým kormidlem.přistoupily Rusové po roce 1976, kdy se ukázalo, že existující průmyslová infrastruktura nebyla schopná sériově produkovat velice drahé a technologicky náročné titanové trupy ponorek Projektu 945 Sierra. 110 metrů dlouhé Akuly mají dvojitý plášť s poměrně velkou vzdáleností mezi vnějším a vnitřním trupem, což má snížit účinky případné exploze na vnitřní trup. V tomto prostoru jsou balastní nádrže a řada dalšího vybavení. Zavodňovací otvory balastních nádrží jsou opatřeny záklopkami pro redukci a eliminaci nechtěného hluku. Akulu řadí mezi nejtišší ruské ponorky i řada dalších vylepšení, jako např. speciální povrch trupu nebo  umístění pohonné jednotky na speciální rošty.

Ponorky jsou vybaveny hladinovým vyhledávacím radarem Chiblis, navigačním systémem Medvyedista-945, podvodním komunikačním systémem MGK-80, satelitním komunikačním systémem Molnija-M a anténami Tsunami, Kiparis, Anis, Sintez, Kora a vlečnou VLF anténou Paravan. Ke zjišťování kontaktů slouží řada aktivních a pasivních sonarů typu MGK-503-M, vlečný sonar Pelamida a sonarový detektor námořních min MG-70.

Hlavní pohonný systém je tvořen vodou chlazeným reaktorem VM-5 s jádrem OK-650b o výkonu 190MW, turbínou GT3A produkující 35  MW a sedmilopatkový lodní šroub. Pro nouzový pohon slouží dieselmotory o výkonu 750hp. Podle některých zdrojů mají Akuly podobně jako starší třídy ruských ponorek reaktory dva, což však není příliš pravděpodobné. Ponorka je schopná při plavbě pod hladinou vyvinout rychlost až 33 uzlů, při plavbě na hladině 10 a ponořit se do hloubky okolo 600 metrů.  Na moři obvykle stráví plných 100 dní asi 73 členů posádky.

Akuly jsou vyzbrojeny celou řadou protiponorkových a protilodních torrpéd a střel. Ponorky mají celkem osm torpédometů, čtyři 533mm a čtyři 650mm. Vylepšená Akula a Akula II. mají o dva 533mm torpédomety více, celkem tedy deset. Torpédomety mohou být použity i ke kladení min. Akuly jsou dále vyzbrojeny dvanácti řízenými střelami Granat, odpalovanými z 533mm torpédometů, protilodními střelami Novator SS-N-15 Starfish a Novator SS-N-16 Stallion. Dále jsou ponorky vyzbrojeny raketovým odpalovacím systémem pro ničení vzdušných cílů Strela SA-N5/8 s 18 střealmi.

Akuly byly postaveny v Amurských loděnicích Komsomolsk na Amure a v Severodvinských loděnicích.  Až do roku 1995 byly každoročně postaveny jeden až dvě ponorky. Osm jich bylo postaveno v Komsomolsku do roku 1993, kdy byly tyto loděnice uzavřeny. Podle dostupných zdrojů bylo postaveno celkem sedm ponorek typu Akula I. Tyto plavidla byla uvedena do činné služby v letech 1985 až 1986 a v roce 1992. Osmá ponorka, prototyp K-284 byla vyřazena aby se předešlo výdajům za výměnu jaderného paliva a nepředpokládá se, že by byly znovu uvedeny do činné služby. Údajně jedna až tři ponorky tohoto typu byly koncem devadesátých let přeřazeny do rezervy. Dále nejméně jedna, ale možná až čtyři ponorky vylepšeného typu Akula I. byly uvedeny do činné služby v letech 1992 až 1995. Nejasný je i stav ponorek typu Akula II. Vepr, který k tomuto typu pravděpodobně patří byl na vodu spuštěn v prosinci 1994 a následující rok byl zařazen do činné služby. Další ponorkou je Gepard, který se 7. června 2001 zúčastnil prvních testovacích plaveb v Barentsově moři. Po deseti letech stavby se Gepard stal nejnovější ponorkou Ruské severní flotily. Její konstruktéři tvrdí, že ponorka je na vzdálenost větší než 12 km nedetekovatelná a to i nejmodernějšími přístroji  Spojených států. Přes 100 metrů dlouhá ponorka je údajně tišší než americké ponorky třídy Los Angeles, rychlejší, s větší palebnou silou a s možností ponořit se do větších hloubek. Nejmodernější komunikační vybavení ponorky bylo darováno sibiřským okresem Omsk.

Všechny ponorky třídy Akula patří Severní Flotile se základnou v Gadzievu. V Severní Flotile jich operuje 6, v Tichomořské Flotile 7.