Ponorky typu VII A byly konstruovány v letech 1933 až 1934. Tento typ patřil k nové generaci německých útočných ponorek, vycházející z typu UB III z první světové války. Oproti nim ponorky typu VII měly větší palebnou sílu, byly rychlejší a lépe ovladatelnější při plavbě na hladině. Vybaveny byly pěti torpédomety, čtyřmi na přídi a jedním na zádi a vyzbrojeny byly až 11 torpédy nebo 22 TMA minami. Pro boj na hladině byly vybaveny palubním dělem typu SK C/35 ráže 88 mm a 160 granáty. Poháněny byly dvěma diesel motory MAN typu M6 V40/46 s výkonem 1160 koní a dvěma elektromotory typu 66 OB 720/8 s 322 otáčkami za minutu.  Do periskopové hloubky se byly schopny ponořit do 50 sekund.  Z 10 postavených ponorek typu VII A byly všechny kromě dvou plavidel, U-29 a U30, za druhé světové války potopeny.

Jediným vážným nedostatkem ponorek typu VII A byl nedostatek místa pro uskladnění pohoných hmot. Proto byl vyvinut další typ, VII B, který měl přídavné externí nádrže na zhruba dalších 33 tun paliva, díky nimž se akční radius ponorky zvětšil o 2500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Tento typ byl značně silnější a mírně rychlejší než předešlý typ VII A. Na hloubku periskopu se dokázaly ponořit ve 40 sekundách. Navíc všechny ponorky, počínaje typem VII B byly vybaveny dvěma kormidly namísto jedním u typu VII A, což značně zlepšilo manévrovací schopnosti ponorky. Zbrojní vybavení bylo v podstatě stejné jako u předešlého typu, čtyři příďové torpédomety a jeden záďový. Pouze U-83 nebyla vybavena záďovým torpédometem. Hlavní rozdíl byl ve větším počtu torpéd. Typ VII B jich měl na palubě až 14. Mnoho nejslavnějších německých ponorek druhé světové válku, včetně Kretschmerovy U-99, Prienovy U-47, Schepkeho U-100 a nejúspěšnější německé ponorky vůbec, U-48 patřilo právě k typu VII B.

Typ VII C byl mírně modifikovanou verzí úspěšných ponorek VII B. Byl o něco větší, těžší a také pomalejší. Ponorky tohoto typu mohly operovat v hloubce 100 metrů a v případě hladinového útoku se mohly ponořit do hloubky až 200 metrů. Vybaveny byly stejně jako předchozí typy pěti torpédomety. Vyjímku tvořily pouze čluny U-72, U-78, U-80, U-554 a U-555, které měly pouze dva přední torpédomety a čluny U-203, U-331, U-351, U-401, U-431 a U-651, které neměly záďové torpédomety. Ke konci války byly tyto ponorky vybavovány i snorkly pro plavbu na dieselový pohon pod hladinou. Typ VII C byl „tažným koněm“ německých ponorkových sil od roku 1941 až do konce války. První ponorka tohoto typu, U-69 byla uvedena do služby v roce 1940. Ačkoliv akční radius těchto ponorek nebyl tak velký jako u dalšího typu IX, bojovaly ponorky VII C téměř ve všech oblastech, kde německé ponorkové síly operovaly. Tyto ponorky také musely nejvíce čelit stále dokonalejšímu způsobu protiponorkové války spojenců v letech 1943 a 1944. Nejslavnější ponorkou byla pravděpodobně U-96, o které byl také natočen skvělý film Das Boot – Ponorka.

Další modifikací typu VII je typ VII C/41 a jedná se o téměř identickou ponorku s typem VII C. Rozdílem je silnější tlakový trup ponorky umožňující ponorce operovat v hloubce 120 metrů a v případě nouze se ponořit až do 250 metrů. Strojní zařízení těchto ponorek bylo lehčí než u typu VII C, aby se kompenzovala váha silnějšího tlakového trupu a proto byl tento typ lehčí než předešlý. Od člunu U-1271 už také nebyl vybaven zařízením pro kladení min. Dnes můžete navštívit U-995, která patří k tomuto typu  nedaleko Kielu v Německu.

V letech 1942 až 1943 byl vyprojektován další typ, VII C/42, který měl nahradit třídu VII C. Ponorky tohoto typu měly mnohem silnější plášť, který dosahoval tloušťky až 28 mm a větší údernou sílu, danou 16 torpédy na palubě. Operační hloubka ponorky byla 200 metrů a v případě nouze se mohla potopit až do 400 metrů.  Podobně jako ponorky typu IX byly vybaveny dvěma periskopy. Kontrakty na stavbu ponorek typu VII C/42 však byly 30. září 1943 zrušeny ve prospěch lepších ponorek typu XXI.

Další z typů VII byl z roku 1939 až 1940 typ VII D. Byl v podstatě prodlouženou verzí typu VII C, navíc vybaven šachtou pro vypouštění min za bojovou věží. Z tohoto důvodu může být považován za „praotce“ balistických ponorek s podobnými šachtami na odpalování raket. Vyzbrojen byl 12 tropédy nebo 26 minami typu SMA a pro boj na hladině byl vybaven 88 mm palubním dělem a 220 granáty.

Posledním typem byl VII F. Tento typ nebyl nijak úspěšný. Byl vyprojektován v roce 1941 a sloužit měl především k transportu torpéd. Jako jediný typ nebyl vybaven palubním děl, pouze pěti torpédomety a vyzbrojen byl 14 torpédy. Na palubě však mohl uskladnit až 39 torpéd. Mezi nejtěžší ponorky typu VII patří U-1062 a U-1059, které byly vyslány na daleký východ na podporu tzv. Monsunových člunů.