V roce 1963 bylo rozhodnuto o stavbě první francouzské raketonosné ponorky na atomový pohon. Tomu předcházela stavba experimentální ponorky s konvenčním pohonem, která byla určena k testování vyvíjení strategických raket, atomového reaktoru i konstrukce samotných ponorek. Francie si v tomto ohledu musela poradit sama, protože po ochlazení vzájemných vztahů mezi Spojenými státy a Francií Američané odmítli spolupráci na programu stavby balistických ponorek, který byl schválen v roce 1958. Kýl testovací ponorky byl položen 17. 3. 1963 a při konstrukci byl použit nehotový tlakový trup ponorky Q 244. Spuštění se odehrálo 17. 3. 1964 a Marine Nationale novou jednotku převzala 17. 10. 1966 pod jménem Gymnote (S 655). Výzbroj tetsovacího plavidla byla omezena na čtyři odpalovací šachty strategických balistických raket, které ústily na mohutné nástavbě vybudované na trupu, v jehož přední části byla situována věž ponorky. Kromě zkoušek raket Gymnote posloužila i k testování dalších prvků výstroje raketonosných ponorek včetně naváděcího systému a systému inerciální navigace.

Konstrukční práce na skutečné atomové ponorce začaly položením kýlu ve francouzských loděnicích v Cherbourg v listopadu 1964. Ponorka byla pojmenována Le Redoutable (S 611). Svými rozměry a výtlakem byla srovnatelná s balistickými ponorkami USA třídy Lafayete. Také trupem, až na odlišný tvar přídě, byla těmto ponorkám podobná. Na svou první testovací plavbu vyplula v červenci 1969. Do činné služby Marine Nationale byla zařazena 1. prosince 1971.

Energii ponorce dodával vodou chlazený atomový reaktor typu GEC Alsthom PWR K15, který přes parní generátor zásoboval parou dvě turbíny, které roztáčejí jeden lodní šroub. Při plavbě pod hladinou byla ponorka schopná vyvinout rychlost až 25 uzlů  a ponořit se do hloubek více než 200 metrů (podle jiných zdrojů až do 300 metrů). Pro případ havárie byla ponorka vybavena záložním elektromotorem, poháněným diesel generátorovým agregátem s palivem na zhruba 5 000 mil při rychlosti čtyř uzlů.

Po elektronické stránce jsou ponorky této třídy vybaveny hladinovým vyhledávacím radarem typu Dassault, Navigačním systémem typu Thomson-CSF DRUA 33 a sonary typu Thomson Sintra DSUX 21 (pasivní příďový sonar), DUXX 5 (pasivní sonar) a LF DUSV 61 (vlečný sonar). Zbrojní systém tvoří strategický data systém typu SAD, taktický data systém SAT a DLA 1A.

Hlavní výzbroj představovalo šestnáct strategických balistických raket umístěných ve dvou řadách po osmi silech. Ty se nacházely za bojovou věží ponorky. Le Redoutable nesla první francouzskou raketu určenou pro ponorky. Byla označena jako typ M l, měla dolet 2 500 km a jadernou hlavici o ekvivalentu 500 kt TNT. Kromě těchto raket výzbroj ponorky zahrnovala čtyři příďové torpédomety a k nim nesených osmnáct torpéd. 

Po Le Redoutable následovala čtyři sesterská plavidla. Le Terrible dostala stejně jako Le Redoutable rakety M 1. Třetí ponorka v pořadí, Le Foudroyant, nesla již od vstupu do služby rakety typu M 2, s doletem prodlouženým na 3 000 km. Raketami M 2 byla v roce 1976 vybavena i ponorka Le Redoutable. L'Indomptable a Le Tonnant již nesly rakety typu M 20, jejichž parametry byly identické s parametry raket typu M 2, ale nesly termonukleární hlavici o síle 1 Mt. Od začátku osmdesátých let neslo tento typ rakety všech pět ponorek, které zároveň představovaly jádro francouzských "Force de Dissusion". Od poloviny osmdesátých let ponorky prošly rozsáhlou modernizací, během níž dostaly nové rakety typu M 4 s doletem 4 000 km a se šesti samostatně naváděnými hlavicemi (MIVR) TN-70, každá o síle 150 kt. Ve výzbroji ponorek se objevily i protilodní střely SM 39 Exocet, odpalované z torpédometů. Modernizaci prodělalo i další vybavení ponorek včetně navigačních systémů. Jako první modernizaci absolvovala Le Tonnant, a to od 1. 2. 1985 do 19. 10. 1987. Po ní následovaly L'Indomptable (prosinec 1987 až červen 1989), Le Terrible (únor 1988 až červen 1990) a Le Foudroyant (červenec 1990 až únor 1993). Le Redoutable modernizaci neabsolvovala a v únoru 1991 byla vyřazena z aktivní služby. V prosinci téhož roku definitivně zmizela ze stavu MarineNationale. V současné době kotví v Cherbroug, kde bude otevřena veřejnosti jako muzeum. Ostatní ponorky této třídy mají setrvat ve službě do té doby, než se objeví nová generace raketonosných ponorek třídy LeTrionphant.