SYSTÉM STLAČENÉHO VZDUCHU

Stlačený vzduch je nepostradatelným zdrojem energie pro ponorku. Vždy připraven k použití, snadno doplnitelný, nehořlavý a v případě potřeby ho je možné distribuovat i manuálně. Pravděpodobně nejdůležitějším úkolem z hlediska přežití je systém vhánění stlačeného vzduchu do hlavních balastních nádrží. V případě nouze může být většina stlačeného vzduchu vypuštěna přímo do balastních nádrží, odkud vytlačí vodu, sníží hmotnost ponorky a ta rychle vyplave na hladinu. Další důležitou operací, která potřebuje stlačený vzduch je vystřelení torpéda nebo balistických raket z torpédometů a vertikálních šachet. Tlak stlačeného vzduchu může být snížen, aby mohl být použit i k dalším účelům, např. k nouzovému doplnění vzduchu na ponorce, do pneumatických přístrojů apod.

Stlačený vzduch je uskladněn ve velkých plynových lahvích válcového nebo kulovitého tvaru, které pojmou mnoho kubických metrů stlačeného vzduchu, a jsou rozděleny na jednotlivé oddíly. Obvykle jeden oddíl plynových lahví slouží k běžným potřebám , zatímco ostatní oddíly slouží pouze pro případ nouze (nouzové vynoření). Vzduch je do lahví stlačován pomocí elektromotory poháněných kompresorů opatřených filtry, aby uložený vzduch byl co možná nejčistší, protože až na několik vyjímek se použitý stlačený vzduch vypouští do ponorky. Tlak  vzduchu v ponorce je pak regulován opětným stlačením určitého množství vzduchu kompresory do zásobních lahví.

Spotřebování velkého množství stlačeného vzduchu, např. při vypuštění do balastních nádrží, nemůže být zpětně pokryto ze zdrojů ponorky a pro doplnění zásob vzduchu se musí vynořit nebo alespoň vysunout stožár snorklu na hladinu. Hrozí zde však velké riziko prozrazení zejména hlukem pracujících kompresorů.