Ačkoliv se němečtí odborníci zabývali celou řadou technických experimentů, v případě raket odpalovaných z ponorek si jen pohrávali. Myšlenka odpalovat rakety z ponořených ponorek předběhla o celá desetiletí svou dobu, protože ani ponorky ani rakety nebyly po technické stránce na takové úrovni, aby jich bylo možné úspěšně využít.
Přesto shodou náhod došlo během druhé světové války k vyzkoušení této moderní zbraně. Zásluhu na tom měl kapitán ponorky U-551 Fritz Steinhoff a jeho bratr, Dr. Ernst Steinhoff, který pracoval v Peenemünde na projektech malých raket. Po dlouhých diskusích dospěli k názoru, že tato myšlenka je proveditelná v praxi. Byly zvoleny nenaváděné rakety typu Wurfkörper 42 Spreng, určené ke kobercovému bombardování odpalované z rampy typu Schweres Wurfgerät 41. V létě 1942 byla na palubu U-551 nainstalována rampa pro odpalování šesti 30cm raket a byly zahájeny neoficiální testovací zkoušky. Během nich se podařilo úspěšně rakety odpálit z hloubky dvanácti metrů. Pokus se však nesetkal s velkým zájmem Dönitzova štábu, který tuto myšlenku ani nehodlal jakkoliv podporovat.
Až o rok později, v roce 1943 se znovu začalo
pracovat na podobném projektu. Jednalo se o odpalování raket A-4 (V-2) za použití
ponorek, které měly tyto rakety ve vodotěsných kontejnerech vléci do výhodnějších
pozic pro odpálení. V prosinci 1944 byl uzavřen kontrakt s loděnicemi ve Štětínu
na stavbu tří kontejnerů, ale žádný z nich nebyl do konce války dokončen.