Německé ponorky typu I, VII, IX a X mohly kromě torpéd útočit i palubním dělem. Každá ponorka měla dělo nainstalováno před bojovou věží a zkušená obsluha dokázala během minuty odpálit 15 - 18 granátů. Dělo bylo využíváno k potopení torpédem poškozených lodí nebo k ničení menších plavidel. Obsluhu děla obvykle tvořilo 3 až 5 mužů pod vedením druhé strážního důstojníka (IIWO). Dělo se používalo při plavbě na hladině a obvykle jen za předpokladu, že nehrozilo nebezpečí vzdušného útoku. K přemístění munice ze skladu pod centrálou k dělu bylo zapotřebí tří mužů. Použité nábojnice se ukládaly znovu do ponorky. Také na palubě ponorky byla menší vodotěsná skříňka s municí, aby palba mohla být zahájena téměř okamžitě po vydání rozkazu.
V roce 1937 byla naplánovaná stavba ponorek typu XI, které měly být vyzbrojeny čtyřmi 12,7 cm děly ve dvou oddělených věžích. Ani jedna z těchto ponorek však nebyla postavena.
V letech 1942 a 1943 se zvýšila protiponorková aktivita spojenců, která nutila ponorky útočit jen pod hladinou a palubní dělo německých ponorek se stávalo nepoužitelné. Proto bylo téměř ze všech ponorek v průběhu let 1943 až 1944 odmontováno. Vyjímku tvořily víceméně pouze ponorky operující v Indickém oceánu, tzv. monzunové čluny. V podstatě se ale od roku 1943 palubní dělo stalo minulostí.
Technická data
děl naleznete zde