ATOMOVÝ POHON
Atomový pohod je bezpečný a velice efektivní pohon, dovolující ponorce plout téměř kamkoliv a rychlostí, která je v případě potřeby vyšší než rychlost většiny hladinových plavidel. Funkce atomového pohonu spočívá ve štěpení jádra atomů v reaktoru. Uvolněná energie z této řetězcové reakce pak přeměňuje vodu na páru, která pohání turbíny zajišťující pohon ponorky a elektrickou energii. Jako palivo pro reaktory atomových ponorek se používá isotop uranu U-235. Prostředí na atomových ponorkách je mnohem příjemnější než na konvenčních ponorkách.Vzduch je mnohem čistší než venku, protože je uměle vyráběn. Speciální přístroj rozloží mořskou vodu na vodík a potřebný kyslík, který je pak distribuován ventilačním systémem po celé ponorce.Ponorky jsou vybaveny i klimatizací, která udržuje ve všech prostorách příjemnou teplotu 22°C.
schéma atomového
pohonu
Ponorky s diesel-elektrickým pohonem jsou při plavbě pod hladinou závislé na bateriích, protože pod hladinou není dostatek vzduchu pro provoz dieselmotorů. Proto jsou moderní ponorky vybaveny zhruba 240 půltunovými bateriemi. Díky nim je ponorka schopná plout rychlostí 26 uzlů po dobu jedné hodiny nebo 3-4dny při rychlosti 2 uzlů. Dříve byly ponorky nuceny se alespoň jednou denně vynořit a doplnit zásoby vzduchu a dobít baterie. Na vynořené ponorky však na hladině číhalo nebezpečí v podobě letadel slídících po ponorkách. Tomuto nebezpečí byly vystaveny zejména německé ponorky, protože spojenecká letadla byla vybavena radary a byla schopná najít a zničit ponorku i v noci a za snížené viditelnosti. Proto němci začali vybavovat ponorky zařízením, které jim umožňovalo přivádět vzduch potřebný pro diesel-motory a posádku i při plavbě pod hladinou. Nazývá se snorkl a jde v podstatě o trubku s bezpečnostní záklopkou, která je při plavbě v periskopové hloubce vysouvána nad hladinu. Ponorka tak může zůstat v relativním bezpečí pod hladinou. V dnešní době jsou všechny diesel-elektrické ponorky vybaveny snorklem a nemusí se vynořit na hladinu po celou dobu plavby, což je zhruba dva měsíce.
První ponorkou vybavenou na vzduchu nezávislým pohonem, AIP (Air Independent Propulsion), se v roce 1989 stala švédská Näcken. Systém pohonu je založen na principu Stirlingova motoru, který byl již v roce 1816 vynalezen Robertem Stirlingem, a umožňuje ponorce operovat pod hladinou po dobu několika týdnů bez potřeby vynoření nebo vysunutí snorklu. Systém spaluje naftu a čistý kyslík v oddělených spalovacích komorách. Ke spalování dochází pod tlakem, který je větší než tlak okolního moře a tak výfukové zplodiny mohou být přímo vypouštěny z ponorky. Kyslík je skladován v kapalném stavu v kryogenních nádržích a na jeho množství je závislá i doba pobytu pod mořskou hladinou. Tento systém je možné využít u ponorek s výtlakem 100 až 3000 tun. Mezi výhody tohoto systému patří především velmi tichý chod, protože se jedná o nevibrační pohon, který je téměř nedetekovatelný. Protože jsou výfukové plyny před vypuštěním do moře ochlazovány, je i tzv. infračervená stopa ponorky minimální. Po spotřebování kapalného kyslíku ponorka může dále plout na klasický konvenční pohon. Systém je komerčně dostupný a je možné modernizovat stávající diesel-elektrické ponorky.
