PŘEDNÍ PALUBA
Zde je umístěno 4 palcové dělo, používané k útoku na cíle pod 500 tun a nebo při bojovém vynoření. Taktika bojového vynoření využívala okamžiku překvapení nepřítele a spočívala v tom, že se dělostřelci připravili v řídící sekci ponorky k zaujmutí postavení u palubního děla. Byl vydán signál k vynoření a ze zátěžových nádrží se odčerpávala voda, ale posádka se snažila udržet ponorku za pomoci hloubkových kormidel a síly motoru v hloubce. Když ponorku, zbavenou vodní zátěže již nebylo možné v hloubce udržet, nastavila se hloubková kormidla k rychlému vynoření a ponorka
během několika desítek sekund “vyskočila” z vody. Poté následoval výsadek dělostřelců,
kteří co nejrychleji připravili dělo ke střelbě, zaměřili cíl a vystřelili. Celá tato operace trvala zhruba 40 sekund. Mezitím byly všechny palubní zásobníky střeliva otevřeny a další muži se zapojili do obsluhy děla.
Vpředu na bojové věži je umístěno 20mm dělo, vzadu 40mm. Tyto zbraně, určené pro protivzdušnou obranu se při útoku používaly i ke střelbě na hladinové cíle. Vynořená ponorka byla velmi zranitelná při útoku letadla a proto obvyklou obranou bylo ponoření. Během plavby na hladině stály hlídky na svých vyvýšených stanovištích umístěných z obou stran periskopů. Při spatření jakéhokoliv letadla byl dán rozkaz k opuštění můstku a během 30 sekund byla ponorka ponořena.
Na palubě jsou dále umístěny hydrofony pro zjištění směru výbuchu hlubinných bomb, který byl potřeba k tomu aby se ponorka vyhnula nebezpečným místům úhybnými manévry. Hydrofony, rozmístěné po celé palubě, byly napojeny na ovládací panel v bojové věži, kde pomocí světelných kontrolek určovaly směr výbuchu, který bylo jinak těžké určit.
| << zpět |