V listopadu 1941 byly dokončeny stavební práce na první sekci bunkru a zbývalo jen vybavit základnu jeřáby a pumpami. Střecha bunkru byla zpevněna 3,5 vysokou vrstvou železobetonu, aby byla schopná odolávat leteckým pumám.  Bunkr byl schopen pojmout čtyři ponorky ve dvou vodních docích a pět ponorek v pěti suchých docích.

Se stoupajícím množstvím ponorek se německé velení rozhodlo zvýšit kapacitu bunkru. V dubnu 1942 začaly práce na druhé sekci, které měly kryt rozšířit o další tři doky, včetně dvou suchých doků. Do června 1942 zde byl prostor pro třináct ponorek v deseti docích, pro deset dílen a skladů. Doky 3 až 9 byly uzavíratelné a pomocí silných pump je bylo možné odvodnit.

Protivzdušná obrana krytu byla zajišťována ukotvenými balony umístěnými v okolí bunkru, protiletadlovým Flak kanónem a základnou Luftwaffe v nedalekém Laleu.

<< zpět