Tento přístroj byl původně vyvinut počátkem dvacátých let jako vhodná pomůcka pro podnikatele. Ale v roce 1923 začalo používat vlastní Enigmu německé válečné námořnictvo. V polovině 30 let už patřila Enigma ke standardnímu vybavení všech složek ozbrojených sil. Přístrojů Enigma tehdy existovalo přes 100 000 kusů.

Přístroj Enigma se podobal psacímu stroji. Byl však napájen z baterie a nepoužíval papír. Zašifrované depeše se vysílaly morseovkou a musely být u příjemce dekódovány druhým přístrojem Enigma. Jádro Enigmy tvořila klávesnice, programovací deska zvaná štekr, a 3 rotační kotouče s dvaceti šesti písmeny abecedy, Každým stiskem klávesy vysílala obsluha do útrob Enigmy elektrický impuls.

Impuls procházel programovací deskou, která ho nasměrovala do prvního rotačního kotouče s písmeny abecedy. Pomocí těchto kotoučů sestavovala obsluha soubory kódu pro enigmu. Za války se měnily každých osm hodin. V okénkách se objevovala písmena z kotoučů v pořadí podle místa v abecedě. Každým stiskem klávesy operátor uvedl do chodu kotouč vpravo, který se posunul o jedno písmeno. Pak prostřední kotouč a nakonec levý. Impuls procházel zprava do leva vedený v každém ze tří kotoučů. Vlevo ho odrážeč obrátil zpět. Na zpáteční cestě procházel impuls znovu programovací deskou (štekrem), kde byl podruhé přesměrován. Jeho konečným místem určení byl světelný panel nad klávesami, kde se rozsvěcovalo převedené písmeno. Písmo, které se na něm rozsvítilo bylo výsledkem kombinací kotoučů, jichž byl neuvěřitelný počet. Zakódovaná depeše se pak morseovkou vysílala příjemci, kde se dekódovala na přijímacím přístroji Enigma, nastavené na stejný denní klíč.